Je jí hodně, ale pořád míň něž vloni. Nás neohrožuje, jsme na kopci, ale pořád musím myslet na lidičky v okolí řek, kteří to někdy odnesli, jak jim asi je.
Dopoledne v práci s kolegyní, která nejzdí často, ale i tak to bylo fajn. Odpoledne doma.
Navečer jsem se konečně dostala k Tádovi. Domů se mi tedy nechtělo, ale zase je fakt, že mimčo už bych taky nechtěla. Pochovat, pomazlit, povonět a vrátit. To je moc prima.
Žádné komentáře:
Okomentovat