neděle 18. června 2017

Mám trochu obavy,

že se z týdeníku stane občasník.
Pořád se něco děje, ale nějak není čas, chuť a energie to zaznamenat.
Na pondělí a úterý jsem měla naplánované volno. Jana měla jet na koncert. Tohle bylo domluvené už skoro před rokem. Ale...
Maruška měla dobraná ATB, paní doktorka jí prohlásila zdravou, ale přeci jen to byla krátká doba po vysokých teplotách a ještě nebyla ve své kůži.
Cipísek je na tom o poznání líp, stále bere ATB. V noci z neděle na pondělí se rozhodl, že toho je málo a začal zvracet.....
Jana byla za poslední týden tak vyčerpaná, neb nespala, že byla ráda, že nějak funguje. Proto se rozhodla, že na koncert nepojede. Neužila by si to.
Ale oba dny jsme se všichni viděli. Taky jsem nakoupila jahody, něco dala do mrazáku, z něčeho udělala zavařeninu. Prostě takové dva poklidné dny.
Ve středu brzo (hodně brzo) ráno vezl taťka Péťu na letiště. Vstala jsem s nima a samozřejmě už neusnula. A pak denní. Brr. Poslední zácviková.
Péťa doletěla v pořádku.
Ve čtvrtek jsem si denní zopakovala, tentokrát už bez podpory, na ostro. Dopadlo to dobře. Snad.
V pátek jsem jela po dlouhé době na rehabilitaci. Jak mě se po Marcelce stýskalo....Dala mi zabrat, ale ku prospěchu věci. Odpoledne s Luckou ke kadeřnici a večer zase do práce. První noční. Docela to šlo.
Co nešlo byla sobota. Nemohla jsem se probrat. Asi dorazilo dlouhodobé nevyspání a já spala a spala.
Neděle byla poklidná. Něco doma, něco venku a najednou byl večer.
A když si člověk srovná v hlavě co a jak, tak pak je pohoda. Pořád jsm si vyčítala, že to tady nestíhám, že mám spoustu restů a tak dál. Jenže ruka mi prostě nedovolí dělat spoustu věcí. Snažím se, ale leckdy marně a často potřebuju pomoct. A tak jsem se hodila do klídku, že to nějak dopadne. Jak se mi ulevilo. Zítra mám volno a jedu na magnetickou rezonanci. Pak se uvidí, co dál.

neděle 11. června 2017

Jeden rok

už hrdě používám oslovení babička. Jeden rok se radujeme z naší Marušky.


Strašně rychle to uteklo.
Oslava proběhla u nás. Maruška po nemoci, Cipísek v léčení, maminka nevyspalá, utahaná.
Ale nakonec si myslím, že to byl hezký den.
Maruška dostala spostu dárků, dort si vyrobila maminka sama.


Bezlepkový, bez cukru, ale chutnal skvěle.
Sešla se rodina, dorazili i Jany kamáradi. Byla svíčková, byla káva a sladké, bylo i grilované masíčko. Taková pohoda, aspoň já měla ten pocit.
Ještě jednou Maruško - přemejeme moc štěstíčka a zdravíčka v životě a máme tě moc rádi.

sobota 10. června 2017

Jak to jen nazvat

Sedím tady a dumám, jak příspěvek nazvat. Je to pořád stejné. Strašně to letí, jsem unavená a bolí mě ruka. Navíc tenhle týden jsem hodně v práci. Stručný souhrn.
Pondělí - denní. To znamená, že v šest ráno musím být v práci, domů se dostanu okolo půl osmé. Tentokrát jsem poprosila hodné kolegyně a jela tak, abych stihla divadlo, které začínalo v 19 hodin.
Josef Dvořák - Čochtan vypravuje . Krásné představení, nasmáli jsme se hodně. Klidně bych si to zopakovala.
Maruška má stále teploty, ale dnes po dalším kolečku po doktorech je jasné, že problém je tam, kde já ho viděla už v neděli. Zánět středního ucha.
Úterý - denní. Večer ještě převázat babičce ruku, hojí se dobře.
Středa - volno. Aby toho nebylo málo, dořešit Lucčiny problémy. Místo oběda návštěva cukrárny, zasloužíme si obě. Venku je docela zima, i když krásně svítí sluníčko. Odpoledne na mne padla únava, ufff...
Čtvrtek - denní. Poslední převaz, teda doufám, vypadá to dobře.
Pátek - denní. Cipísek byl na kontrole, hojí se, ale ještě to potrvá.
Sobota - nákupy, úklid, instalace nových matrací.
Dodatek k matracím a jejich poškození během přepravy. Dopravce si hrál na mrtvého brouka a odmítal s námi jednat. Voláno dodavateli, který obratem zaslal za  poškozený potah nový a reklamaci si vyřeší sám. Klobouk dolů. V dnešní době velmi milé jednání a paní, která komunikuje na telefonu pro firmu Ostaš patří neskonalé díky.
Marušce je líp, snažíme se všichni pomoct jak to jde. Občasné hlídání, nákup.
Pevně věřím, že ty zítřejší první narozeniny oslavíme.

neděle 4. června 2017

Dort

jako překvapení nám upekla jedna ze spolužaček. Měli jsme totiž v sobotu sraz ze základní školy. Po kolika letech raději nepíšu, hrozné číslo. Dort byl vynikající.


Spolužáků nebylo moc, o to větší byla zábava. Nejvíc si cením jednoho, který kvůli nám přiletěl z Norska, kde trvale žije s rodinou.
A to je asi jediná pozitivní zpráva minulého týdne. A možná, že ještě nějakou najdu.
+ Péťa už je doma, všechny doposud dělané zkoušky má hotové.
- Už vím výsledky Lucčiných vyšetření. Řešíme dál.
- Přišly nám nové matrace, jedna je poškozená. Nechápu, není to moje tak na to nedám pozor? Není to úplně laciná záležitost, nemůžeme to nechat být, musí se to řešit. A já se táák těšila na lepší spaní. Ach jo.
- Babička si vrazila do ruky trny z dřišťálu . Ruka zarudlá, oteklá, trny spokojené. Babi čekala až to přejde. No, nepřešlo. V sobotu dopoledne tedy na vzdálenou chirurgickou ambulanci. Tam řízy, řízy a trny jsou venku. Dnes navečer jsem jela ruku převázat, protože kdo by ji odvezl na převaz, když všichni plníme pracovní povinnosti.
+ Hojí se to dobře.
- Maruška má už třetí den vysoké teploty. Průběžně jezdím hlídat, aby Jana mohla venčit Cipíska.
- Ten byl totiž pokousán cizím psem. Má bebíčka a límec a tváří se strašně ukřivděně.
- Dneska dopoledne, kdy jsem byla shánět převazový materiál (ještěže mám zatím kde) pro babi a stavila se chvíli pohlídat, tak se začala chytat za ouška. Takže jsem s holkama vyrazila na další "zdravotní výlet" Kolečko dětské, ORL, dětské a víme stejný prd jako před tím. Zánět středního ucha ale nemá. Chuděra je vyřízená, unavená a protivná. Vůbec se nedivím. A maminka je na tom dost podobně, protože s těma dvouma toho moc nenaspí.
--- Bolí mě ruka, čím dál víc. Děsí mne, co se z toho vyklube.
+++ Jsem ráda, že jsem to všechno zvládla. Ale nebylo by tomu tak, kdybych neměla hodného muže a zbývající zdravé děti.

úterý 30. května 2017

ZUŠ OPEN

Akce základních uměleckých škol . A jelikož máme doma klavíristku a naše město se také účastnilo, byly jsme přímo v centru dění. Tak trochu nešťastně vyšlo počasí. Klavír měl stát na náměstí, v případě nepřízně ( jednu chvíli lilo jako z konve) v kulturáku. Trochu jsme poběhaly, než jsme ho našly. Nakonec spokojenost. Fandit přišla i Jana s Maruškou.



neděle 28. května 2017

Víkend

byl slunečný a docela klidný.
V sobotu po noční jsem spala. Noční byla, no první a prý moc živá. Zatím nedokážu posoudit, nicméně byla fajn.
Sobotní odpoledne a neděli jsem trávila snahou zvelebit to tady. Moc se nedaří. Ruka zlobí a moc mi toho nedovoluje. Úvahy o budoucnosti mne děsí. Nebudu předbíhat. Uvidíme po vyšetření.
Taťka byl v sobotu odstěhovat Péťu z koleje. Je neuvěřitelné kolik člověk v krátkém časovém úseku nashromáždí věcí.
Janička s Maruškou byly na svatbě Janiny kamarádky. My hlídali Cipíska. Vyzvedávaly si ho tu až dnes navečer a Maruška spala. Takže jsem si ji holku naši ani neužila.

pátek 26. května 2017

Rychle

Je to pořád stejné, dny plynou táák rychle. Mě dohání únava, bolavá ruka, kdoví co ještě...
Pondělí - denní, dobré složení, zaučuji se s klidem,nebojím se ptát, přijímám dobré rady
Úterý - volno,  je to pořád stejné, dohnat co se dá, jenže ono to s mou rukou moc nejde. Takže se na něco vrhnu s elánem a chutí a za chvíli mne bolest donutí zpomalit, nebo úplně skončit. Navíc Lucii zase nebylo nejlíp, tak to asi budu muset začít řešit. To už není jen tak.
Středa - denní, zase dobrá směna, zase pobírám zkušenosti, přestávám se bát, tedy spíš mne opuští jeden druh strachu, takovéto když musíte něco poprvé a moc se toho bojíte. Strach v pozadí, abych to zvládla a proběhlo to dobře, ten je pořád a pořád tam bude, ale to prý je v pořádku, tak to má být.
Čtvrtek - dopoledne sama se sebou, nic závažného, nic příjemného, leč bylo to třeba. Mám to za sebou a jsem ráda...Splněn další bod.
Odpoledne s Luckou, protože bývalá kolegyně je v práci a pomůže rozumně. Uvidíme, ještě nějaká vyšetření, ale moje úvaha a ta paní doktorky se docela shodují.
Pak už jen spíš odpočinek, je toho nějak moc. A smutné zprávy k tomu. Hodní lidé by neměli být nemocní a odcházek v poměrně mladém věku. Ach jo.
Pátek - kupodivu jsem zase doma, protože dnes první noční. Nákupy, potkávám známé, dozvídám se jak se mají kolegyně z bývalé práce. Není to moc veselé, spíš takový průměr.
Jdu něco dělat, snad to půjde.