středa 21. září 2016

Konečně

jsem v sobě sebrala sílu a jednou si řekla svůj názor. Dlouhá léta jsem jen přitakala, protože já jsem přeci ta rozumná...To, že jsem možná díky tomu skončila na MR, to už je věc vedlejší. Vše je OK a já mám potvrzeno, že problémy jsou psychického původu.
Názor jsem si řekla někdy minulý týden. O víkendu jsem dostala vzkaz, že dnes sraz. OK.
S klidnou myslí, s mužem (jemuž moc děkuju za podporu) jsem dorazila na minutu přesně. Názory různé, energie rozdílná. Jen jsem se utvrdila, že je dobře, že jsem si řekla své. I ošementné a osobní problémy se musí řešit, jinak nás zničí- můj názor. Tak uvidíme, třeba se to už vyřeší jednou provždy.

V pondělí jsem měla noční. S dobrou kolegyní. To se pak člověk i těší do práce. Předtím jsem stihla procházku s Viki, vyprat několik praček prádla, uvařit Lucce oběd, nakoupit, nabarvit si hlavu (už to fakt bylo potřeba) atd. atd.
V úterý jsem pospala docela dlouze. A doháněla resty. A že jich je.
A o dnešku už jsem psala.
Den jsem začala rychlou a svižnou procházkou s Viki, to aby se mozek okysličil.
Jen fotit nějak zatím nemám sílu. Únava z předchozích dnů  je menší, ale ještě trvá.
A zítra, zítra jdu na den do práce. A docela se těším, což je divný. Nebo právě naopak ?

neděle 18. září 2016

S Maruškou

V neděli po obědě jsme si vyzvedli Marušku a jeli se s ní projet. Maminka taky potřebuje občas trochu času pro sebe i když je to na domácí práce a ostatní nezbytnosti. A my si potřebujeme užít miminka. Nedaleko od nás je Riegrova stezka, oblíbené to místo.


Dojeli jsme až na galerii


Voda je vypuštěná a tak se nám naskytl nezvyklý pohled.


A Maruška, ta si krásně spala. Tak jsme se ještě stavili u známého.
Tomu krásně kvete durman.


Nastal čas se vrátit, hlad nás donutil.
Po jídle ještě chvilka důvěrného rozhovoru s dědou a jedeme domů.


sobota 17. září 2016

Občasník

Z mého kdysi deníčku se pomalu stal týdeníček a pomalu to vidím na občasník...
Dny plynou, čas utíká. Někdy je to jednotvárné, jindy vzrůšo menší, někdy i větší.
Tak to má být, o tom žádná. Jen bych asi potřebovala nějakého organizátora času.
Občas mám pocit, že se dostanu do nějaké " černé díry" a kus dne je pryč ani nevím jak.
Ale jak tak občas poslouchám své okolí, nejsem v tom sama.
Poslední zápis byl, kdy měla Maruška svátek. Zrovna na ten den vyšlo i první očkování. Venku hezky, Maruška trošku rozladěná,  a tak raději ven moc ne, aby se reakce nezhoršila.
To jsem měla denní. Lucka si začíná zvykat na školu, popravdě se jí moc nechtělo.
V úterý ráno tradiční procházka s Viki.


Venku krásně, na září až nezvyklé teplo. Odpoledne chvíli pohlídat Marušku, aby nemusela ven a Jana mohla pořádně vyvenčit Cipíska. Sešli jsme tam všichni. Taťka, Lucka i já. Bohužel, já musela odejít na první informativní rodičovské schůzky a následně do práce na noční.
A Marušce je to úplně jedno, je spokojená.


 Ves tředu po noční, vyspat se a protože teplo stále trvá, tak jsem jela zase pohlídat. Tentokrát přišla i Lucka ze školy. Maruška je spokojená i v hojdavaku, který jsem ušila. A i když nemá hlad, zvládne si k dudlíku do pusinky přidat i ruku.


Vypadá to na hezký vztah tety s neteřinkou.


Maruška je po očkování už v pořádku a my jsme rádi, že to takhla pěkně zvládla.
A navečer vyvětrat Viki. V sousední věci se buduje. Silnice rozkopaná, uzavřená pro vozidla, projít se dá.


O kousek dál pěkná jáma, ale pěšinka pro pěší tam je. Jen pro místní, co tam bydlí je to děs, jsou úplně odříznutí a práce prý jdou dost pomalu.


Čtvrtek, den volna, no jak se to vezme. Resty, resty,resty. A den je zase u konce.
A ač všechna vyšetření jsou OK, únava mě občas přepadne neskutečná.
A máme tu pátek a celý den v práci. Babička měla svátek, gratulovat jel jen taťka s Luckou.
A ještě pořád bylo hezky.
V sobotu jsem měla být doma, ale kolegyně volala SOS. Je nás strašně málo a prostě si musíme pomáhat. Takže zase na celý den do práce. Tentokrát na pohodu.
A týden je pryč natotata.
V práci zase změny, rozladění, nejistota. Nikdo nic neví, nebo spíš nechce vědět. To, co je v náznacích nevypadá nijak optimisticky. A člověk se v tom plácá a sám neví, co udělat.
Do toho chování některých blízkých osob. Nechápeme, nerozumíme, nevíme co si myslet, co očekávat. to člověku nepřidá.

pondělí 12. září 2016

Marušká má svátek

a já už ji neviděla dlouhých 11 dnů. Přejeme všechno nejlepší.


Foto vypůjčeno, Maruška na Řípu, kde byla s maminkou na svém prvním vandru.

Jméno Marie není v naší rodině poprvé. Obě moje babičky se tak jmenovaly, prateta po které Jana s Maruškou bydlí, byla taky Marie. Moje teta neteta byla taky nositelkou tohohle hezkého českého jména. Tak ať ti Maruško tohle jméno přináší jen štěstí a pohodu.

neděle 11. září 2016

Už zase neděle

Fakt mám pocit, že to utíká čím dál rychleji.
Na úvod dnešního příspěvku jedna velká pozitivní zpráva. Vyšetření, které jsem podstoupila cca před 14ti dny, dopadlo na jedničku. Juchů !!! 
Po středečním výletu jsem si naordinovala dopolední relax. Tak nějakou činnost jsem vyvinula, to zase ne že ne. A večer pěkně na noční.
Páteční dopoledne jsem prospala. Pro Péťu k autobusu, nákup, uvařit na sobotu. A hurá na další noční. Péťa na Pecen - místní dožínky. I nocležníky sehnala, holka jedna šikovná :)
Nevím jestli se ta hodinka, co jsem v sobotu schrupla, dá nazvat spaním, ale muselo to stačit (nestačilo). A honem pro Lucku na zdravotnický tábor. Týden uběhl jako voda. Užila si to, zážitky má, spokojená byla.
Malá ukázka - výlet na Kuks


a ukázka líčení zranění :), vypadá to dost věrohodně.


Odpoledne jsem byla úplně marná. Nevyspání a venkovní teplota ze mne udělaly nemohoucí bytost.
Tak jsem poslouchala zážitky z tábora a raději odpočívala. Na nic jiného jsem se nezmohla.
A máme tady neděli. Vyprat, uvařit atd.
Po obědě se Péťa sbalila,


naložila věci do auta a taťka ji odvezl i s kamarádkou na kolej.


Už je z ní zase vysokoškolačka. A dokonce částečně pracující. Tak hodně štěstí, ať se ti daří.

Venkovní teplota si asi usmyslela, že když jsem relativně v pohodě přežila prázdniny, tak mě umoří v září. Ne, nedám se , ale je to boj. Prostě mi to fakt nedělá dobře.

středa 7. září 2016

Narozeninový výlet

Když jsem byla minulý měsíc sama v Krkonoších, můj manžel smutnil. Nebo mi to spíš záviděl.
Zítra má narozeniny. Já dneska volno. Navrhla jsem výlet. Výběr z mnoha lokalit, různé stupně náročnosti. Mohl si vybrat, jsou to jeho narozeniny :)
A tak si vybral. Na Špindlerovku autobusem. Odtud směr Petrova bouda. Buduje se nová.


 Nad Petrovou boudou.


Výhledy nic moc, ale bylo krásně.


A pokračujeme dál.


V dálce vidíme náš cíl.


Takže pěkně přes Dívčí kameny, Mužské kameny (veselá příhoda, kdy nás 4 dámy poprosily, abychom je vyfotily abychom následně zjistili, že se vlastně známe )


A pořád je krásně, dokonce tepleji, než před měsícem.
Trhám taťkovi k narozeninám borůvky, jsou krásné, velké a moc dobré. Je to vlastně  poprvé, kdy dostal k narozkám čerstvě natrhané borůvky.


Cesty a cestičky, jo to je moje.


Nahoru z rozcestí pod Smielcem.


Vysoké kolo


Sněžné jámy


Můj oslavenec...


K Violíku


Pramen Labe


Pohled "zpět" Violík a Sněžné jámy


Všudypřítomné hořce


U Labské boudy.


Před sestupem do Labského dolu káva a pivo.


A už jdeme pěkně z kopečka


Labe


A všude okolo tahle krása


A jdeme pořád dolů



A koukáme zpátky nahoru a Labská vypadá jako maličká chaloupka


Pančavský vodopád - lepší jsem nevyfotila, slunce šlo přes hranu...


A nečekaně zase hořec, opravdu jsou všude


Pudlavský vodopád


Malý Labský vodopád


Konečně dole a už hezky podél Labe po cestě i pro vozíčkáře šlapeme až do Špindlu, kde máme auto.




Našlapáno dobrých 18 km. Spokojenost veliká. Nožky trochu bolí.
Lucka na táboře dnes celodenní výlet na Kuks a okolí.
Péťa s kamarádkou ve Vídni.
Jana balí na tradiční vandr s kamarádkama, který bude letos přizpůsoben Marušce.
No koukám, že jsme pěkně rozcouraná rodina.

úterý 6. září 2016

Pondělí

ač volné odfrčelo ani nevím jak. Velké pozitivum na něm byla káva s dobrou známou. Škoda, že to hezké tak rychle uteče. Únava z neděle se mě nějak drží a já si připadám jak zpomalený film. Ach jo.

V úterý den. Ještěže to byl takový celkem klidný den. Zpomalený film pokračuje...