neděle 26. února 2017

Budu se opakovat,

ale ani nevím jak a už je zase neděle.
Tenhle týden měla Lucka jarní prázdniny. Krásně ten týden prolenošila. Jednak počasí nestálo za nic, jednak matka byla ráda, že je ráda a zvládá sama sebe a jednak je to prostě věkem. Nikam se nechce, nic se nechce. Za pár let třeba bude litovat....
Pondělí - vlastně jsem lenošila taky, protože mi fakt ještě nebylo dobře. Večer jsem musela na noční. Divná noční.
V úterý po noční se pořádně vyspat, taky co jiného, že. V hlavě se neustále honí myšlenky co dál, jak dál, kam dál ???
Středa - denní. Docela klidná, ale díky mojí přetrvávající chorobě jsem po návratu domů padla. Jen tak zpovzdálí jsem vnímala, že dcera známých bourala. Pět lidí v autě a otočili to přes střechu. Auto na odpis, ale pasažéři snad nic moc vážného. Uf.
Čtvrtek - Jana má rehabilitaci, jdu hlídat. Zvládáme to zase hezky. Dostanu oběd a jedu do práce. Jsem rozhodnutá. Nabídku,kterou jsme dostaly nepřijímám a podávám výpověď dohodou.
Měla bych mít radost, neb jdu zkusit práci o které jsem vždycky snila a ve svém věku už jsem ani nedoufala, že bych se k ní mohla dostat. Bude to zpočátku asi boj, budu muset dojíždět, ale přesto do toho jdu. Ale ta radost chybí. Je to na úkor zrušení dosavadní práce, zničení dobrého kolektivu, prostě je mi smutno.....Snad časem se radost odstaví.
Péťa přijela už ve čtvrtek, z toho radost mám.
Pátek - vstávám brzo, telefonicky dohaduji nástup na nové místo. Jsem mile překvapena. Zatím jen samé vlídné a příjemné jednání. Tak já se snad nakonec začnu i těšit.
Potom nákup, navařit na víkend. Navečer na noční. Celkem klid.
Ráno zase musím vyhrabat auto ze sněhu. Celý týden lilo jako z konve, hladiny řek stoupaly až na druhý povodňový stupeň a na sobotu chumelilo. Aprílové počasí. Péťa byla za Maruškou :)
Sobota - dopoledne spím. Odpoledne přijela Jana s Maruškou. Večer je ples místního gymnázia. Zkracujeme šaty. Večer přijíždí Péti kamarád z vysoké. Mladí jdou plesat, já hlídat Marušku. Když zjistila, že ji hlídám v noci já, strašně se tomu smála. Než si stačila uvědomit, že tam jsme jen spolu, byla mamka doma.
Neděle - neveselé probuzení. Ples byl hezký, ale zakončení už nedopadlo moc slavně. Po prvotních kusých zprávách to zase nevypadá tak zle.
Na oběd přišla i Jana s Maruškou. Ještěže to zlato malé máme :)


Navečer sedám do auta a řeším následky plesu. Nakonec všechno dobře dopadlo. Jen doufám, že všichni zúčastnění si z toho vezmou to své....
A choroba se mne pořád drží zubynehty. Už není tak intenzivní, ale dobře mi pořád není.

neděle 19. února 2017

Po sluníčkovém pondělí

sice v úterý taky svítilo, ale to bylo asi tak všechno.
Ba ne. Po noční jsem pospala a šla hlídat Marušku. Původní plán byl jiný, ale hlídání v něm bylo zahrnuto. Takže zase až taková změna to nebyla. Jen domluvená schůzka se neuskutečnila.
A večer pěkně za kulturou. Divadelní představení Každý rok ve stejnou dobu . Dobře jsme se bavili.

Ve středu už od rána jsem se necítila úplně ve své kůži. Večer na noční. Po noční se trochu vyspat a pak, pak jsem měla velké plány, co všechno stihnu.
Jo,jo. Asi tak dvě hodiny po probuzení už jsem zase ležela a pospávala. Chřipka hnusná mě skolila. Epidemie končí a já takhle dopadnu. Doufala jsem v lepší zítřky.

V pátek jsem musela na den. Dobře mi nebylo, ale pracovně to docela šlo, tak jsem to zvládla.
Odpoledne jsme měly schůzku s vedením, naše pracovní místa končí, dostaly jsme nabídku...
Neveselo, truchlivo.....Máme o čem přemýšlet...
Kolegyni, která je po operaci nebylo nejlíp. Jedna z nás pro ni dojela, já na ni čekala po práci a vezla ji domů.
A pak rovnou do postele.
Je neděle večer a já z té postele téměř nevylezla. A to jsem se tááák těšila na volný víkend.
Takovýhle moribundus, co jsem komu udělala. Tak doufám, že už se to začne obracet k lepšímu.
Jak zdravotně, tak pracovně.

pondělí 13. února 2017

Hlídací týden

Tak nám to prostě vyšlo. Aspoň si Marušky užívám :)
Pondělí - Maruška má RHB, je tady hrabák. Ceny max. do 40 Kč, dětské věci za 10 Kč. To se musí využít. Po RHB si beru Maru a mamka jde "lovit". My se krásně projdeme a prospíme.
Taky jsem zvládla velký rest, odmrazit mrazák.


Spokojené dítě ...


V úterý máme RHB zase my s Janou, ale každá na jiném místě. Osvědčila se nám výměna dítěte z auta do auta. Já hlídám, Jana na RHB. S Maruškou za hodinku jedeme za ní. Předávám Maru a pokračuju na svoji RHB. Cestou se mi na tachometru objevují 17. To si prostě musím vyfotit.


A večer na noční. Ráno po noční pro doporučení k praktické lékařce, vyřídit poštu, dokud tam není moc lidí a na chvíli spát.
Odpoledne v zájmu zachování pohody jedu hlídat Maru. Prý je celý den mrzutá a Cipísek ještě není vyvenčený. Než dorazím, je po mrzutosti, ta zůstala v plínce...Přesto posíláme maminku s pejskem ven, aby se provětrali. My máme veselo.


Ve čtvrtek jedu zase na RHB. Je 9, jsem objednaná na 10. Jenže mozek nějak pobral jenom jednu informaci a já jedu na 9. Děvčata to berou s humorem. Jako bonus mám víc jak půl hodiny na vyhřívaném lůžku v klídku, odpočívám, to je luxus.
Po RHB pokračuju ke konzultaci ohledně mých divných výsledků (nějakým zázrakem se mi podařilo sehnat specialistu takhle rychle a to bez jakékoli protekce, že by kouzlo osobnosti ?).
Výsledky prý docela dobrý, nemohou souviset s únavou atd.  Takže veškerá příčina je v tom, že mi chybí slunce a dobrá nálada. Teda spíš přebývá stras a nejistota (práce). Snažím se to řešit hned.
Pracovní příležitosti jsou a budou. A sluníčko se na chvilku objevilo taky, tak jsem si ho vyfotila, abych měla i na příště. hned je mi líp.


V pátek svižná, lehce chaotická denní. Po ní ještě k Janičce. Strouhala jablka a odnesl to malíček. Tak nějakou medicínu, aby se zahojila. A když už jsem tam, koupu Marušku. Domů dost pozdě.
A rovnou do postele, neb v sobotu další denní. Ta už klidnější, ale i po ní odpadnu.
V neděli dorazí holky na oběd. Po něm dostanu kočárek a tentokrát sama (děda má nějakou práci) vyrážím s kočárkem. Po sluníčku ani stopy....


V neděli večer, když holky odejdou propadám pocitu naprosté beznaděje. Jedná se o práci. Dostala jsem nabídku, ale nějak mi nesedí. Sedím na netu a zkoumám možnosti.
Malá naděje na něco lepšího by tu byla.
V pondělí se ta malá jiskřička začíná rozhořívat do plamínku. Z radosti kupuju trochu jara a sluníčko svítí jako o život. Začínám věřit, že bude líp.


neděle 5. února 2017

Další neděle

za námi. Ani nevím, co napsat. Pořád se něco děje.
Nevím jestli je to pozitivní, ale už asi vím z čeho pramení moje strááášná únava. Výsledky z laborky leccos odhalily. Teď ještě vyjádření odborníka...
Pondělí - noční. Den před tím vždycky uběhne strašně rychle. A k tomu ta únava.
Úterý - po noční se vyspat. Tentokrát méně. Janička má rehabilitaci a nemá hlídání. A to já zase ráda. S Maruškou si rozumíme. Po škole za námi přišla i Lucka, která přinesla vysvědčení. Tři dvojky v osmé třídě si myslím je krásný výsledek. Nakonec dorazil i děda. Bylo nás v té malé garsonce hodně.
K večeři pizza, za odměnu.


Středa - denní. Docela to šlo. Občas mne chytne touha vyzkoušet něco nového.
I koupila jsem si " zdravou " rýžovo-pohankovou kaši. Bezlepkovou, přesto s lepkem. Tak nevím....


Čtvrtek - rehabilitaci mám já i Jana. Jedu první, Jana za mnou s Maruškou. Ta usíná v autě. Jen ji přehodíme z auta do auta. Já odjíždím domů, trochu delší cestou, aby se Maru prospala. Doma baštíme a bavíme se.


Pak rychle na provozní schůzi do práce. Vyhlídky nejasné. Domů se vracím pozdě odpoledne.
Lucce, která zůstala ráno doma, neb jí nebylo ráno dobře, je líp. Tak aspoň něco pozitivního.
Pátek - další denní. Tentokrát trochu chaos a zmatek. Ale to k mojí práci patří.
Letošní zima je prostě zima. Chodí k nám i návštěvy, ale moc si nepopovídáme. Takhle na nás holky koukají do okna do kuchyně. Seno jsme jim dali a oni potvůrky okusují stromky. Asi jsou lepší.



 Sobota - Péťa se v týdnu vrátila z Bruselu a myslela, že na víkend nepřijede. Nakonec jí to vyšlo. A tak v sobotu na oběd dorazila i Jana s rodinou. Mám ráda, když jsme všichni pohromadě.
Viki měla potřebu se pochovat....


Marušku z kontroluje a víc si ji nevšímá. Což je dobře. Měli jsme trochu strach, jak se k sobě holky budou mít, neb Viki moc nemusí malé děti. Ale tady to funguje dobře.


Po obědě jsme dostali Marušku do kočárku a šli se s ní s dědou projít. Spala celou cestu. A pak už jen  káva a ochutnávka pralinek, které přivezla Péťa a hurá na noční.
Neděle - spát, spát, spát. Ach ta únava. Ale tak nějak je mi líp, když vím proč.

neděle 29. ledna 2017

Konec týdne

je tu tak rychle.
Čtvrtek - dopoledne doma, tu sem, tu tam. Domácí resty. Odpoledne Lucka ke kadeřnici, sama, šikulka. Pak na klavír. Já na noční. Klidná byla.
Pátek -  tentokrát ne hned do postele. Nutné vyřídit nějaké úřední záležitosti. A pak zrovna na nákup. Konečně chvíli spát. Jediný slunečný den. Probrala jsem se dlouho...Péťa je v Bruselu.
Sobota - denní. Dobrá kolegyně. Tak hezky to odsejpalo, práce tak akorát. Doma jsem odpadla takřka ihned.
Neděle - únava,únava,únava. Sakra, jak z toho ven. Drobné resty. V plánu toho zase bylo.....

středa 25. ledna 2017

Jizerky

Plánováno dlouho, odloženo několikrát. Počasí ne úplně ideální, ale nakonec to šlo.
Výborná volba dne, neb skoro nikde nikdo.
Romantika už cestou tam.


K dokonalosti chybí jen sluníčko.



 Bukovec v mracích.







Klidných 11 kilometrů. Tak akorát na moje záda a současnou kondici. Bylo to fajn.

úterý 24. ledna 2017

Relax

Na dnešek byla v plánu rehabilitace. Ne moje, ale Janičky. Po dobu nepřítomnosti maminky si to s Maruškou užíváme.
Hodně se smějeme...


a taky odpočíváme...


Po návratu domů musím odpočívat já. Nějak se pořád nemůžu nastartovat a únava mne hodně zmáhá.
Ještěže mám doma takové skvělé podmínky a odpočívat klidně můžu. Díky.