pondělí 16. ledna 2017

Asi bych měla

psát častěji. Pořád si to říkám, ale skutek, utek.
Pátek - denní, uf, akčnější, rychle to uteklo. Přijela Péťa.

Sobota - významný to den. Přesně na den, před 28 lety jsme si s mužem řekli ano.
Taky tenkrát bylo bílo.
Z legrace jsem řekla, že kytku nechci, že chci vsadit a vyhrát. Dostala jsem kytku a vsazeno je taky. Jestli jsme vyhráli ještě nevím.
Další romantika se nekonala. Celé dopoledne taťka vyhazoval sníh.
Já vařila. Po obědě se taťka sebral a jel vyhazovat k babičce.


Má tam sněhu taky spoustu.

Vrátil se za tmy, kdy já už byla v práci. Noční, no.
Dopoledne se tu na skok stavila Maruška s rodiči. Zuby už má dva, holka naše, ale že jí dávají zabrat.

V neděli dopoledne pospat a večer zase hurá do práce. A celý den se chumelí achumelí a taťka vyhazuje a vyhazuje.

Pondělí - jsem holka šikovná a když jsem plánovala preventivní vyšetření, nedošlo mi, že budu po dvou nočních. Nicméně jsem to riskla a jela. Vše dopadlo nad očekávání dobře. Cesta, vyšetření a jako bonus jsem se viděla s dávnou známou.
Zasněžené " Rumcajsovo"



 A cestou domů...už to nebyla taková romantika jako po ránu, ale i sluníčko jsem asi na jednu minutu viděla :)



Stihla jsem nakoupit, vyzvednout Lucku ze školy (nejhorší cesty jsou u nás, hlavně v okolí Lucčiny školy), vyprat prádlo. Pak jsem padla a usnula. A teď tady určo budu sedět a koukat. Ach jo, ty noční....

čtvrtek 12. ledna 2017

Další týden

už máme zase pěkně za polovinou. Toto letí.
V pondělí jsem byla celý den v pracovním procesu. A ač to v práci docela šlo, tak jsem po návratu domů zcela odpadla.
V úterý jsem měla v plánu rehabilitaci. Tu jsem ale přenechala Janě a jela hlídat Marušku.
Docela nám to spolu šlo. Pohrály jsme si, najedly se.


Houpání v hojdavaku bylo taky taky prima.


Pak už bylo na Marušce vidět, že je unavená. Proti spaní v postýlce protestovala. Ven do kočárku se mi nechtělo, byla dost zima a mamka se měla brzo vrátit. Tak jsme znovu použily hojdavak. Tentokrát ne k zábavě, ale ke spaní. Povedlo se, spala 1,5 hodiny.


Po brobuzení už krmila maminka. I já dostala, jen Maruška to měla namixované. Za pár let to bude obráceně. Ale byla to dobrota. Jana prostě vařit umí.


 A venku naplno kraluje paní zima.


Večer jsem šla na noční. Byl docela klid.
Ve středu se prospat. Ale nějak to nešlo.
Po ránu venku - 22.  Nemohla a nemohla jsem se zahřát a pořádně usnout.
Cipísek je pořád u nás. Takže o zábavu je postaráno.
Do čtvrtka do rána udělalo počasí velký obrat. Teplota takřka o 20 stupňů jinde a chumelí se chumelí.
V plánu cesta k fyzioterapeutce. Málem jsem to vzdala. Ale pak jsem to vzala jako výzvu a jela. Dobře jsem udělala. Moje dlouhodobě bolavá pravá ruka dostala co zabrat a konečně mi někdo dal za pravdu, že s ní mám opravdu nějaký problém.
Pár cvaků z cesty domů, to už byly silnice protažené a jelo se pěkně.
Most ve Svijanech


Malá Skála - Vranov


Nedaleko od nás


A ač muž ráno zase všechno vyfrézoval, tak jsem musela vzít lopatu a trochu poházet, aby se nám dobře vyjíždělo na silnici. Taky uvařit něco teplého do bříška, vyvenčit oba pesany.
Na nudu si nestěžuju. Jdusi zacvičit, pak možná žehlit.
Navečer Cipísek po 14ti dnech předán Janičce a Marušce. Uvidíme, jak to budou zvládat.

neděle 8. ledna 2017

Stručně

Čtvrtek - Maruška má konečně zub, Janina záda se lepší, jdu na noční. Mrzne, chumelí.
Pátek - Přes noc moc nenapadlo, mrzne, dopoledne spím, odpoledne nákup, vařím. V noci - 22. Brrr.
Sobota - Pétě konečně skončila zmrzlá brigáda na Staromáku a přijela domů, odpoledne žehlím a žehlím. Mráz už není takový. Trochu chumelí.
Neděle - prostě neděle. Mráz je o poznání mírnější, sněhu napdlo jen trochu, ani na frézu to není.

Největší náplní dne je průběžné venčení psů. Ještěže Cipísek je docela přizpůsobivý. Bez talířku se ven nehne. Najde ho i v hlubokém sněhu.


Jana by to zatím nezvládala. Záda už lepší, ale ta zima a sníh venku, s kočárkem se strašně špatně jezdí. A nechce me riskovat, že se to zase zhorší.
Za to Viki, ta honem vyvenčit a rychle domů.


Taťka jim dokonce po zahradě proházel cestičky, aby se proběhli - Cipísek, nebo se nemuseli brodit sněhem - Viki.
Nejhodnější jsou potom doma když spí.


středa 4. ledna 2017

Zima

Všichni se diví, že v lednu chumelí a chumelí. No jestli to nebude ročním obdobím. Mě by to přišlo divné třeba v červenci....
V pondělí denní. Ještě mi není úplně dobře. V práci se trochu zdržím, neb řešíme asi neřešitelné. Cestou se stavím Cípovi pro žrádlo a pak totálně odpadnu.
Úterý - Lucka jde do školy a vůbec se jí nechce. Se nedivím. Nad virozou se zdá vyhrávám, ale raději to ještě moc nepokouším. Začíná chumelit. Začínáme vyhazovat sníh. Jedu na noční. Chumelí celou noc, průběžně to kontroluji.
Středa - muž musí ráno vyhazovat. K silnici daleko, sněhu hodně. Já si musím u práce auto vyhrabat. Pan traktorista byl tak hodný, že mi auto nepoškrábal, ale ponechal okolo něj tak trochu mantinely. Zdařilo se. Dopoledne prospím, k normální únavě se přidává ta z nachlazení. Ještěže jsou zvířata hodná a nechají mne. Odpoledne prohazuje muž znovu. Ještěže má techniku.



A stále chumelí. Jo, je zima.

neděle 1. ledna 2017

Nový rok

Říká se jak na Nový rok, tak po celý rok. Pevně věřím, že to není pravda.
Po noční jsem se musela, jak jinak, vyspat. Vstala jsem poměrně brzo s přáním, že bych se šla projít na sluníčku. Jenže to bych se nesměla probudit úplně vyřízená. Z nosu mi teklo, oči pálily, hlava a celé tělo bolelo. A tak se lenošilo. Čaj, deka, televize. Taky to má něco do sebe.
Ale venku bylo hezky, snad někdy jindy.





Janičce je zase o kousíček líp, a hlídat nechce, že to s Maruškou zvládnou. Cipísek zůstává u nás. Myslím, že je tady naprosto spokojený. A zítra hezka zase na celý den do práce.

PF 2017



sobota 31. prosince 2016

Silvestr

Po dohodě s Janou, které se ulevilo, dnes nehlídáme Marušku, ale vzali jsme si k nám Cipíska. Alespoň nějaká pomoc.
Po obědě tedy bereme oba psy a vyrážíme za sluníčkem. Tenhle nápad má ale asi milion lidí.
No zvládli jsme to, pokochali se.
Pohled na Trosky


Na Ještěd


Na Krkonoše


V tom davu preventivně oba psi na vodítku.


Prostě nádhera


A stačí sjet o "pár" metrů níž a rázem se ocitneme v době ledové. Vlezlo, sychravo, šedivo. Ale přesto to má své kouzlo.






A večer hezky pěkně do práce. Byl docela klid. Janička s Maruškou to zvládly dobře, měly i návštěvu. Péťa byla v Praze taky spokojená. Taťka s Luckou a se zvířaty taky v pohodě. Jediná trochu vyděšená byla Fíbí. Viki i Cipísek se nelekli ani když Lucka bouchla dětský šampus a rozbila při tom lustr. A střepy znamenají štěstí. Tak pevně věřím, že se nás bude aspoň trochu držet.