pátek 9. prosince 2016

V rychlosti

Pondělí - poslední volný den, přesto jedu po obědě do práce. Prý nám řeknou jak dál. Neřekli.
Úterý - první pracovní, denní. Myslím, že to půjde. I rychlou večeři jsem po návratu domů udělala.
Středa - tělo si zvyká na jiný režim, na jiné zatížení. Proto doma jen tak zvolna, aby zase nebylo          ouvej. Večer na noční, šlo to.
Čtvrtek - dopoledne spím, odpoledne bdím. Asi to bude chvilku trvat, než si zase zvyknu.
               Jestli si zvyknu.
Je to přesně rok, co jsme se dozvěděli, že budeme mít vnouče :)
Pátek - dopoledne zařídit kulturu, nákup, uvařit. Navečer do kina Anděl páně 2. V kině my dva a spousta dětí, cizích, docela hodných. Nesrovnávat, neočekávat a pak je spokojenost s filmem veliká.
Cítím se docela dobře, občas něco zabolí, ale to si myslím je vlivem zapojení jiných svalových skupin, než když jsem doma lenošila. Záda drží. Když mrzne, přesně vím, kudy bolest šla, takový zvláštní pocit. Trochu bolest, trochu tlak...že by hlava ? Ani jeden den jsem nevynechala cvičení.
Upečeny čtyři druhy cukroví.
Při vytírání (vzala jsem to do ruky od září poprvé) jsem totálně zničila kyblík a mop. Ne, nemám tolik síly, náčiní bylo staré, ale pobavilo mě to.
Péťa se v pořádku vrátila z Izraele.
Nefotím, nějak nemám co a kdy. Snad se to zlepší.

neděle 4. prosince 2016

Dovolenou

mám od pátku do pondělí. Do konce roku musíme mít vybráno, nařízení zaměstnavatele.
Ale popořádku.
Čtvrtek - do rána nachumelilo. Muž musel frézovat, jinak bychom nevyjeli. Sníh byl mokrý, těžký.
Když jsem dopoledne chtěla jet ukončit PN musela jsem se chopit lopaty....Zátěžový test vyšel na výbornou. Udělala jsem jako jen to nejnutnější, ale měla jsem radost, neb záda vydržela.
PN ukončena, juch. Jak já se těším do práce, mě se fakt stýská.
Lucka je doma, zase bolí krk. Už nevím, co s tím.
Večer za kulturou. Federer a Nagal. Pobavili jsme se.
Pátek - dopoledne plánovaná návštěva lékařské ordinace, prevence, vše OK.
Chumelo prší, počasí si z nás dělá legraci. Nákup, vaření.
Večer velmi povedený pracovní vánoční večírek. A to se mi moc nechtělo.
Sobota - po obědě Lucka projevila přání jet nakupovat. Takový malý přírodní úkaz. Tak jo.
My nakupovat, taťka hlídat Marušku. Dvě hodiny povozil, šest kilometrů nachodil.
To my možná po obchoďáku taky, úspěšnost nic moc. Ale vše bylo v pohodě a klídku.
Neděle - po obědě místo již týden plánovaného úklidu jdeme vozit oba. Už se mi po berušce stýskalo. Moc jsem si ji neužila, skoro celé dvě hodiny, co jsme zase jezdili spala. Šest kilometrů jsme taky dali. Slunečno, ale mrazivo.
A nakonec si to prostě neodpustím. Dneska je to deset, jo deset celých, dlouhých týdnů.
Mám veliké štěstí, že jsem za deset týdnů zase v pořádku. Jiní jsou na tom mnohem hůř, návrat jim trvá déle i když se velmi snaží. Doufám, že můj návrat k normálu je trvalý.
Znovu bych nechtěla......

středa 30. listopadu 2016

Už se mi to krátí

Když si čtu své příspěvky zpátky tak 6-7 týdnů....Myslela jsem si, že už nikdy nebudu pracovat, chodit, spát, vlastně, že už nikdy nebudu normálně žít.
A ejhle, za týden jdu do práce.
Proto jsem se v pondělí pustila tak trochu do úklidu. No, ještě to nejsem já. Nebo...
Nejde mi to od ruky jak bych chtěla, nebo se mi do toho nechce, nebo je to prostě věkem, že člověk tak nějak zpomalí ?
Nicméně, jedno (nejčistší) okno omyto, pověšena nová (myslím, že zrovna na tomhle okně byla ještě původní, což je 28 let ?!? ) záclona.
A pak se stala super věc. Asi bych to sem ani neměla psát, když jsem ještě v PN.
Slečna cvičitelka z Jumpingu mě pozvala na kafe. Prý jsme se dlouho neviděly. To bylo prima, to bylo fajn.
Péťa odletěla do Izraele. Hlásí se pravidelně, vše je OK.

V úterý jsem jela na poslední rehabilitaci. Docela mě to bylo líto. Dohodly jsme se tedy s Marcelkou, že budu chodit dál, zhruba jednou za tři týdny. Aby mě zkontrolovala, zda cvičím správně, ev. přidala další cviky.
Z RHB do práce. Cílem bylo ukončit neschopenku. To se mi nepodařilo, ale trochu jsem si zapracovala. To bylo taky moc fajn. Mě se teda vážně stýská....
Odpoledne milé setkání s jednou známou. Pořád si máme co povídat.

A je tu středa. Venku mrzne  až praští. Po obědě jsme jely s Luckou na jednu střední školu na den otevřených dveří. Máme ještě rok čas, ale alespoň si uděláme obrázek a přehled kam by se nohla vrtnout. Musím říct, že jsme byly dost spokojené. Na zpáteční cestě chumelí jak o život.
Péťa je v Izraeli v pořádku a má se dobře.

neděle 27. listopadu 2016

Víkend, ani ne adventní

Sobota - Jana s Maruškou na oběd. Jana omýt auto. Já s Maruškou na procházku. Potkala jsem několik známých, dozvěděla se novinky i z práce.
Maruška spokojená, opletená. Moje radost.


Neděle - jedeme všichni na nákupy. Střídavě hlídáme Marušku, chodíme po obchodech.
Lidí tak akorát. Úspěšnost nákupů nic moc.
Lucka má boty. Hurááááááááááááá !!! Velké díky patří Janě, bez ní by nebyly.


Velikánské plus dnešního dne - moje záda devět týdnu od nehody vydržela v pohodě celodenní zátěž.
Jupí, jupí, jupí.

pátek 25. listopadu 2016

Vánoční jarmark

Jako každý rok, tak i letos proběhl ve škole, kam chodí Lucka vánoční jarmark.
Kdysi dávno, když chodila na základku nejstarší dcera to mělo jinou, možná bych řekla lepší formu.
V tělocvičně stanoviště, u nich materiál a děti si tvořily vánoční výrobky a drobné dárečky.
Dneska má v tělocvičně každá třída stůl na kterém nabízí vánoční výrobky. Něco tvoří děti, s něčím pomáhají rodiče....Utržené penízky se vrátí k dětem ( příspěvek na výlet, na pomůcky atd).
Některé děti (rodiče) se aktivně zapojí každoročně, někteří vůbec.
Lucka dělala zase kouličky. Zase zcela sama. Stejně jako vloni.


 Letos jsme místo pečení udělali ještě pár sáčků se sušenými jablíčky.


Na jarmark na chvilku dorazila i Maruška. Byla hodná a docela spokojená.


Dostala ode mne konečně dopletené kalhoty.


A tak jako vloni, tak i letos jsem si myslela, že tam budu jen chvilku. Potkala jsem pár známých, pohovořila, bylo to docela milé.
Ještě před jarmarkem jsem jela zase na rehabilitaci. Jela jsem o trochu dřív a tak jsem využila času a zajela na místečko, které je takměř při cestě, ale nikdy jsem tam nebyla.
A že jsem udělala dobře....
Jizera se pere s Jizerskými horami o mlhu.


 Kostelíček, zvaný Na poušti



Bohužel foceno jen mobilem.
Na rehabilitaci super. Po poslední návštěvě jsem byla nešťastná, že jsem úplně k ničemu, že si nepamatuju co a jak cvičit, protože tak jak mi to ukázala sestřička, tak mi to nešlo. A její první slova byla vlastně omluva, že mi to ukázala špatně. No jo no, jsme jen lidi, že jo. Jako bonus jsem dostala skoro hodinu navíc, protože klientka po mě nedorazila. Jupí, ale  že jsme toho s Marcelkou probraly. A hlavně už vím, jak cvičit správně.

úterý 22. listopadu 2016

Cestou z rehabilitace

Jo, jo, na rehabilitace jezdím poctivě. Dneska jsem to vzala cestou domů trošku jinudy a šla se podívat na další, už nepoužívaný lom, který tady máme.






Počasí nic moc, ale aspoň neprší.

Odpoledne bursa středních škol a rodičáky. Tak jsem se těšila na to, že si budou kantoři stěžovat, že puberta, ale ono to nakonec docela šlo. Vlastně nevím, proč do té školy chodím.

neděle 20. listopadu 2016

Osmý týden

Jo, já vím, už jsem s tím otravná, že počítám týdny, co jsem doma.
Ale ono to jinak nejde. Nikdy, krom těhotenství a mateřské jsem nebyla nemocná.
Maximálně tři dny a konec. Je to dlouhé, ale je to třeba. Jak jsem si myslela před 14 dny , že už je vše OK, není tomu tak. Neděje se nic vážného, ale jsou dny, kdy se cítím hůř. A střídají se dny, kdy je vše v pohodě. Ono by to asi bylo i bez toho, co mám za sebou, ale teď se bojím. Opravdu už nechci zažít, to co bylo....
Takže poctivě cvičím, postupně přidávám zátěž, chodím na procházky. Prostě se mooooc snažím, abych zase fungovala jako dřív.
V pátek měl muž dovolenou. Naplánovala jsem návštěvu veteriny s Viki. Povinné očkování. Je v pořádku, tak by neměl být problém. Jen jsem měla strach, kdyby tam byl nějaký pes, co by si nesedli, že bych ji neudržela. Dvě hodiny čekání, rychlá akce a hotovo. Oběd zbyl ze čtvrtka...
V sobotu jsme pro změnu naplánovali oslavu. Babiččiných narozenin.
K obědu svíčková, ke kávě naše oblíbená buchta " Upeč znovu".
Přišla i Maruška :)


Roste jako z vody. Ale nemohla v postýlce usnout.
Tak i přesto, že venku tak trochu pršelo, jsem ji dostala do kočárku a šly jsme na procházku.


Spala jak andílek.


Venku opravdu nic moc počasí.


A tak se hezky prospala, a potom byla v dobré náladě. Bavila nás všechny.




A Lucka nelenila, protože - co se v mládí naučíš....
Pěkný den to byl.
V neděli dopoledne na chvilku vykouklo sluníčko, tak se neztratilo. Už jsem trochu pochybovala.
Odpoledne jsme pořešili zdravotní neduhy rodiny a vesměs lenošili.